X-music *Free download*

X-Music : Rozhovory

Lucka Bílá: „Vašek doma vaří, to byste koukali!“

Slavice Lucie Bílá (41) ve svém divadle Ta Fantastika připravuje premiéru hry s názvem Němcová a také se chystá na velkolepý muzikál Carmen. A na zkouškách prý často pláče...

Lucko, musím zcela nevtíravě konstatovat, že jste opravdu štíhlá…

„Ono to vždycky není jako lichotka, být hubená, to prostě není lichotka. To je jen takové konstatování. Ale já si nemyslím, že bych byla nějak hubená. Ano,  jsem v kondici, protože mám hodně práce. A to mi vyhovuje, já nemám ráda prázdniny. To se nic neděje, hlasivky jsou tak nějak moc v klidu a pak je těžko člověk rozhýbává. Já jsem prostě zvyklá pořád něco dělat. No a teď mám samozřejmě každý den trénink tancování. Ale hlavně žiju tou Němcovou, protože v první polovině května chystáme premiéru tohoto představení. Je to moje vysněná role, něco, co mě teď strašně baví a naplňuje.“

 

 

 

 

A oficiální název je jaký?

„Němcová, jenom Němcová. A nehraju tam ani babičku, ani Barunku, jak se mě lidé ptají, ale opravdu spisovatelku Boženu Němcovou. Nedávno jsem měla focení a měla jsem tam tak překrásný účes, přesně tu pěšinku, jako paní Němcová a k tomu to dobové oblečení... Vypadala jsem tedy opravdu jinak. I novináři, kteří  tam byli, říkali, že je to skutečně rozdíl. Ale já se hrozně ráda vciťuju do postavy, kterou zrovna hraju. Němcovou jsem si vždycky přála zahrát. Je to vlastenka, člověk, který miluje svoji zemi, milovala svůj jazyk, český jazyk. Musím říct, že něco podobného mám v povaze i já. Všechno ošklivé otáčet v to dobré. Ona, čím na tom byla hůř, tím psala laskavější a krásnější slova, krásnější pohádky, krásnější příběhy. Pořád bojovala za někoho, komu bylo ubližováno – třeba ženám. Co nemáme společného je, že ona prožila nenaplněnou lásku. Ano, dobře, to se mi také někdy v životě mohlo stát, ale já jsem toho svého prince, i když ne na bílém koni, nýbrž na motorce, potkala. Ona ne. Ona vlastně odešla a odešla sama. A to je strašně smutné. Hraje se mi teda překrásně. Máme režiséra, Jiřího Pokorného, který tomu dává tolik poetiky, ale hlavně takových emocí, že já pak chodím z každé zkoušky ubrečená. Ale šťastná a doufám, že do premiéry se mi otupí emoce a že už budou plakat jenom lidi.“

 

 

 

 

Už víte, kdy bude premiéra?

„Ano, 12. května v divadle Ta Fantastika. A pak si dám tak týden malinko „voraz“, mám nějaké koncerty s kapelou a pustím se do muzikálu Carmen.“

 

Víte kolik bude stát lístek na Němcovou?

„No tak to tedy vůbec. To se raději zeptejte našeho divadelního režiséra. Já tyto věci opravdu neřeším. (Smích) To je to poslední, to by neměla být motivace umělce.“

 

Jen bych se vrátila ještě k tomu, jak vypadáte dobře. Tady všude okolo (vyhlášení cen Česká hvězda v Občanské plovárně v Praze) jsou rautové stoly a nikdo se o ně nijak zvlášť nezajímá. Ani vy...

„Já si myslím, že zajímá, ale než se všichni rozkoukají, než se pozdraví, tak to chvilku trvá. Ale potom se do toho určitě všichni pustí. Já se do toho nepouštím proto, protože ze zásady na rautech nejím, nepiju, protože jsem neustále sledovaná. A těch fotek, kde mám otevřenou pusu a plnou tvář nějaké housky, ty mě opravdu nebaví. Ale myslím si, že láska prochází žaludkem a v každém případě oceňuji dobrou kuchyni. Pánové to tady mají krásně udělané. Opravdu, jestli se vám zdá, že o ten raut není zájem, tak  u nás umělců je to určitě z toho důvodu, že máme strach z těch fotek. U těch ostatních je to proto, že se musí nejdříve rozkoukat.“

 

 

 

 

Láska prochází žaludkem, říkáte? Můžeme se z toho vyvodit, že vám Vašek Noid Bárta občas uvaří?

„Právě že Vašek vaří častěji než já, a to fantasticky. Mě baví vařit, ale on vaří často a strašně rád.“

 

Občas si zahrajete ve filmech. Nepřišla v poslední době nějaká nová nabídka?

„Přišla moc krásná nabídka od Marie Poledňákové do filmu Líbáš jako bůh, kde hraju nádhernou, velmi maličkatou roli, jen tak z lásky. Jeden natáčecí den, ale opravdu krásná role, cikánka vražedkyně. Tak se nechte překvapit. Dělala jsem to za symbolickou korunu, s láskou a z velké úcty k Marii Poledňákové. Měla jsem totiž moc ráda Tomáše Holého a je to pro mě pořád můj dětský, ale i lidský hrdina. A strašně jsem se chtěla seznámit s někým, s kým on prožil kus života. Ona mi o něm vyprávěla nádherné věci, dostala jsem fotografie Tomáše. To pro mě opravdu bylo nejvíc, víc než cokoli jiného. A ona je tedy báječný člověk, byla jsem strašně šťastná. Jsem ráda i za tu maličkou roli, kterou jsem si hrozně užila. Na to natáčení jsem přišla s obrovskou kyticí růží a těšila jsem se." 

 

Žádné komentáře
 
Partneři :

Profesionální CSS zdarma       Copyright © 2008 - 2009, X-Music.er.cz, a.s. TPC - Grafika (by : Rouzí)